Žalm 35

Budu se radovat ze spásy Pána.

– 1 Boj vyhlas, Pane, těm, kdo mě bijí,
napadni ty, kdo mě napadli!

– 2 Uchop svůj štít, svou pavézu zdvihni,
povstaň a pospěš mi na pomoc!
[- 3 Nastav kopí těm, kdo mě honí,
řekni mi: „Pomoc tvá jsem já!“
– 4 Ať padne hanba a ostuda na ty,
kdo se mě snaží zahubit,
– ať musí couvnout se zahanbením
ti, kdo mou zkázu osnují!
– 5 Ať je jim jako ve větru plevám,
až anděl Páně je požene,
– 6 ať jejich cesta je temná a kluzká,
až anděl Páně je bude štvát!
– 7 Vždyť pronic zanic mi chystali léčku,
pronic a zanic mi strojili past.

= 8 Z ničeho nic ať je přepadne zkáza:†
ať do svých léček sami se chytí,
sami ať padnou do svých jam!]

– 9 Zato má duše zajásá v Pánu
z radosti nad jeho pomocí.

– 10 Tělem i duší pak budu volat:
„Pane, kdo tobě se vyrovná!
– Ty chráníš slabého před silnějším,
chudáka před oloupením!“

– 11 Oni však předvedli falešné svědky
k výslechu o tom, co nemohu znát.

– 12 Zlem se mi za dobro odvděčili:
usilují mi o život.

= 13 Když oni stonali, já chodil v žíních,†
za ně sám sebe umořil jsem posty
– kéž bych svou modlitbu mohl vzít zpět! –

= 14 tak jako pro svého přítele, bratra,†
chodil jsem, jako bych za matkou truchlil,
shrben a posypán popelem.

– 15 Nad pádem mým však se s radostí shlukli,
shlukli se proti mně do jednoho,
– tlačí se na mne i ti, které neznám,
potupným křikem mě bez dechu štvou,

– 16 hanebně se mi posmívají,
skřípají zuby proti mně.

= 17 Pane, jak dlouho se budeš jen dívat?†
Zachraň mě před jejich zběsilostí,
můj život vyrvi ze spárů lvích.

– 18 Vzdám ti pak díky před velkou obcí,
chvály před četným shromážděním.

– 19 Aby se nade mnou neradovali
všichni ti úskoční nepřátelé,
– aby se pohledem nedomlouvali,
kdo na mne bez příčin mají zášť.
[- 20 Vždyť oni neřeknou pokojné slovo,
proti tichým jen smýšlejí lest.
– 21 Na plná ústa se chechtají, křičí:
„Teď to vidíme, dobře ti tak!“]

– 22 Ty, Pane, též to vidíš: už nemlč,
nevzdal se, Pane, ode mne!

– 23 Procitni, povstaň mi na ochranu,
zastaň se, Pane a Bože můj!
[- 24 Suď mě, Pane, svou spravedlností,
Bože, ať ze mne si netropí smích.
– 25 Ať v duchu nemyslí: „Tak nás to těší!“
Ať neříkají: „Zhltli jsme jej!“
– 26 Ať se naopak propadnou studem
ti, které těší mé neštěstí,
– ať mají z hanby a ostudy šaty,
kdo se tak pyšní nade mnou!]

= 27 Ať se však radují ti, kdo jsou při mně,†
ať mohou říkat: „Pán je velký!
Je svému věrnému zachráncem!“

– 28 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost,
bez konce bude tě velebit!