Žalm 12

Tvé slovo, Pane, osvěcuje náš život.

– 2 Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných,
věrnost mezi lidmi už se ztratila.

– 3 Jeden druhého tu slovem obelhává,
mluví klamným rtem a srdcem dvojským.

– 4 Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa,
jazyky, co mluví opovážlivě,

– 5 ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní!
V našich ústech síla, kdo je nad námi?“

= 6 Utištěni slabí, naříkají chudí;†
proto praví Pán: „A nyní povstanu,
opovrženému spásu přinesu!“

– 7 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí,
čisté stříbro prošlé žárem sedmerým.

– 8 Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ,
před tím plemenem nás navždy zachráníš,

– 9 i když bezbožníci pyšně vykračují
a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.