Žalm 147

Jak je krásné velebit Pána.

= Velebte Pána!†
Dobré je zpívat našemu Bohu,
milé je rozeznít chvalozpěvy.

– 2 Pán je, kdo buduje Jeruzalém,
shromáždil hloučky Izraele.

– 3 Uzdraví ty, kdo jsou zlomeni srdcem,
obváže jejich bolavé rány.

– 4 Počet hvězd on stanovil pevně,
každou z nich umí nazvat jménem.

– 5 Náš Pán je velký a přemocný silou,
jeho moudrost je nezměřitelná.

– 6 Pán je oporou ponížených,
bezbožné zato až k zemi sráží.

– 7 Zapějte Pánu děkovnou píseň,
na harfu hrejte našemu Bohu!

– 8 On je, kdo nebe pokrývá mraky,
on je, kdo deště pro zemi chystá,
– travinám na horách dává vzcházet,
osivu na polích obdělaných.

– 9 On je, kdo zvířatům potravu dává,
mláďatům havraním to, po čem křičí.

– 10 Nehledá radost v síle koní,
nelibuje si ve svalech mužů.

– 11 Pánu se líbí bohabojní,
ti, kdo se svěřují do jeho lásky.

– 12 Oslavuj Pána, Jeruzaléme,
veleb, Sióne, svého Boha!

– 13 On v tvých branách závory zpevnil,
žehná tvým dětem, žijícím v tobě.

– 14 On tvé území v pokoji chrání,
jadrnou pšenicí štědře tě sytí.

– 15 On své slovo sesílá na zem,
co on vyřkne, se rozbíhá kvapem.

– 16 On dává sníh jak hebkou vlnu,
jíní rozsévá jako popel.

– 17 Kroupy sype jak chlebové drobty,
chladem jejich zmrzají vody;

– 18 sešle slovo, a roztají zase,
větru dá zavát, a zas vody tekou.

– 19 Slova svá zjevil Jákobovi,
zákony, příkazy Izraeli.

– 20 S žádným národem nejednal takto,
žádnému jinému nedal svůj zákon.