Žalm 144

Blahořečen buď Pán, má skála.

= 1 Blahořečen budiž Pán, má skála!†
On mé ruce učí bojovat,
moje prsty zdatně si vést v bitvě.

– 2 Je mi slitováním, je mi hradem,
útočištěm mým a zachráncem,
– štítem, na který je spolehnutí.
Národy mé vládě podrobil.

– 3 Pane, co je člověk, že dbáš o něj,
co syn lidský, že ho v mysli máš?

– 4 Vždyť je člověk jako pouhý vánek,
jeho dny jak stín, jenž přeletí.

– 5 Pane, skloň svá nebesa a sestup,
hor se dotkni, vystoupí z nich kouř.

– 6 Metej blesky své a rozežeň je,
šípy své, ať padnou ve zmatek!

– 7 Napřáhni svou ruku z vysokosti,
vytrhni mě ze záplavy vod,

= vysvoboď mě z rukou cizáků,†
8 kteří ústy lživě promlouvají,
křivá je i jejich pravice!

– 9 Bože, chci ti novou píseň zpívat,
na desítistrunnou harfu hrát.

– 10 Ty jsi ten, kdo ochraňuje krále,
spasil svého sluhu Davida.

– 11 Zachraň mě před zkázonosným mečem,
vysvoboď mě z rukou cizáků,
– kteří ústy lživě promlouvají,
křivá je i jejich pravice!

– 12 Naši synové jak sazenice
ať se na záhoně rozrostou,
– naše dcery jako rožní sloupy
vytesané jako pro palác!

– 13 Naše stodoly ať oplývají
vším, co k jídlu mohou poskytnout,
– stáda ať nám v tisících se množí,
v desetitisících na lukách!

= 14 Naše krávy ať jsou těžké tukem,†
nezmetají ani nehynou!
V našich ulicích ať nezní pláč!

– 15 Šťastný národ, jemuž se tak daří!
Šťastný národ, jemuž Pán je Bůh!