Žalm 132

Na Davida se rozpomeň Pane.

– 1 Na Davida se, Pane, rozpomeň,
na všechnu jeho námahu a péči,

– 2 na to, jak slavně Pánu přísahal,
Mocnému Jákobovu pevně slíbil:

– 3 „Nevkročím přes práh svého obydlí,
nelehnu dříve na ustlané lože,

– 4 ani své oči usnout nenechám,
ani svá víčka nezamhouřím dříve,

– 5 než Pánu najdu místo příhodné,
příbytek pro Mocného Jákobova!“

– 6 V Efratě slyšeli jsme o arše,
na polích jaárských pak jsme ji našli.

– 7 Vejděme nyní v jeho příbytek,
skloňme se k zemi před podnoží jeho!

– 8 Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít,
ty i tvá vznešená a slavná archa!

– 9 Pravda a řád buď rouchem kněží tvých,
radostně ať ti jásají tví věrní!

– 10 Pro svého služebníka Davida
pomazaného svého neodmítej!

– 11 Přísahal pevně Davidovi Pán,
od svého slibu nikdy neustoupí:
– „Na trůně tvém dám slavně zasednout
výhonku, který z tvého těla vzejde.

– 12 A jestli budou tvoji synové
mé smlouvy dbát a ctít má přikázání,
– dám pak i jejich synům zasednout
pro věčné časy na trůně tvé vlády.“

– 13 Tak vpravdě toužil po Siónu Pán,
svým sídlem vladařským jej ustanovil:

– 14 „Toto je navěky můj příbytek,
zde budu sídlit, v místě vyvoleném.

– 15 Pokrmu jeho štědře požehnám,
svým chlebem budu sytit jeho chudé.

– 16 Odění spásy jeho kněžím dám,
jásat a plesat budou jeho věrní.

– 17 Tady moc Davidovu rozhojním,
pomazanému svému světlo zjednám.

– 18 Dám jeho nepřátelům z hanby šat,
on sám se bude skvít mým diadémem.“