Žalm 119

Šťastni, kdo žijí podle zákona Páně.

– 1 Šťastni, kdo cestou bez úhon chodí,
kdo žijí podle zákona Páně!

– 2 Šťastni, kdo jeho příkazů dbají,
kdo celým srdcem ho vyhledávají,

– 3 kdo ve svých skutcích se bezpráví chrání,
kráčejí stále po jeho cestách.

– 4 Sám jsi nám dal svá přikázání,
abychom pilně a věrně jich dbali.

– 5 Kéž moje cesty jsou přímé a jisté,
abych se držel tvých ustanovení!

– 6 Jenom tak nepadnu v zahanbení,
když tvých předpisů budu si hledět.

– 7 Budu ti děkovat s upřímným srdcem,
vniknu-li v soudy tvé spravedlivé.

– 8 Zásady tvoje chci zachovávat,
jen ty mě nikdy neopouštěj!

– 9 Jak mladý člověk se uchová čistý?
Tím, že tvé slovo v mysl si vštípí.

– 10 Z celého svého srdce tě hledám,
nenech mě sejít z tvých přikázání!

– 11 V srdci tvé předpisy uchovávám,
jen abych nezhřešil proti tobě.

– 12 Požehnán buď a veleben, Pane!
Nauč mě všem svým ustanovením.

– 13 Nahlas bedlivě vypočítávám
výroky všechny, co vyšly z tvých úst.

– 14 Plnit tvé příkazy radostí je mi
větší než veškeré poklady světa.

– 15 Rozjímám o tvých nařízeních,
pozor si dávám na tvoje cesty.

– 16 V zákoně tvém mám potěšení,
na tvoje slovo nezapomínám.

– 17 Čiň dobře sluhovi svému, ať žije,
slovo tvé budu zachovávat.

– 18 Otevř mé oči, ať sledují bděle
podivuhodné zákony tvoje.

– 19 Jsem jenom hostem na této zemi,
nezatajuj mi svá ustanovení!

– 20 Moje duše umdlévá touhou
znát v každé době tvá rozhodnutí.

– 21 Zkrušil jsi pyšné; jsou zlořečeni,
kdo sejdou z cesty tvých přikázání.

– 22 Sejmi ze mne potupnou hanbu,
neboť tvé předpisy zachovávám.

– 23 I když se knížata smlouvají na mne,
služebník tvůj na tvé výroky myslí.

– 24 Příkazy tvé jsou mým potěšením,
úradky tvé jsou mými rádci.

– 25 Ulpívá stále v prachu má duše,
dle svého slova mě k životu navrať!

– 26 Vyznal jsem se ti, a vyslyšels mě:
vyuč mě ve svých ustanoveních!

– 27 Ukaž mi cestu svých přikázání,
rozjímat budu nad tvými divy.

– 28 Duše moje se rozplývá hořem,
podle svých slibů mě pozvedni opět.

– 29 Ochraň mě zdaleka od cesty lživé,
obdař mě milostí zákona svého.

– 30 Vyvolil jsem si cestu pravdy,
touhu mám po tvých rozhodnutích.

– 31 K příkazům tvým se upínám pevně,
uchraň mě, Pane, zahanbení!

– 32 Po cestě předpisů tvých budu kráčet,
když mi tak široce otvíráš srdce.

– 33 Cestu tvých zásad, Pane, mi ukaž,
abych jí k svému prospěchu kráčel.

– 34 Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon
a byl ho poslušen z celého srdce.

– 35 Stezkou svých příkazů voď mě stále,
neboť jen ta je mým potěšením.

– 36 Nakloň mé srdce k svým přikázáním,
nikoli k dychtění po hmotném zisku.

– 37 Pohledů na marnost uchraň mé oči,
na cestě své mě životem obdař.

– 38 Splň svůj slib svému služebníku,
jak jsi jej dal svým vyznavačům.

– 39 Odvrať potupu, které se hrozím,
neboť tvé výroky vždycky jsou dobré.

– 40 Vždyť toužím po tvých ustanoveních,
život mi dej svou spravedlností.

– 41 Kéž se mi dostane, Pane, tvé lásky,
pomoz mi podle svého slibu,

– 42 abych dal odpověď těm, kdo mě tupí;
s nadějí spoléhám na tvá slova.

– 43 Neodnímej mi slovo pravdy,
neboť doufám v tvá rozhodnutí.

– 44 Tvého zákona budu se držet
ve všem a vždycky a na věčné časy.

– 45 Po cestě volně budu si kráčet,
protože dbám tvých nařízení.

– 46 Před králi zjevím tvá přikázání
bez bázně, že se mi dostane hany.

– 47 Z příkazů tvých se radovat budu,
protože k nim se upínám s láskou,

– 48 ruce k tvým příkazům vztahovat budu,
rozjímat o tvých ustanoveních.

– 49 Vzpomeň si na slovo k sluhovi svému,
kterým jsi ve mně naději vzbudil!

– 50 To je má stálá útěcha v bídě,
že tvůj výrok mi daruje život.

– 51 Pyšní jen výsměch pro mne mají,
já se však nespustím zákona tvého.

– 52 Tvých dávných úradků pamětliv, Pane,
nacházím v nich své potěšení.

– 53 Rozhořčuji se nad bezbožníky,
kteří tvůj zákon zneuznávají.

– 54 Příkazy tvé se staly mou písní
v domě, kde přebývám jen jako poutník.

– 55 Za noci vzývám tvé jméno, Pane,
poslušen jsem tvých přikázání.

– 56 To je můj náležitý úděl:
abych vždy plnil tvá ustanovení.

– 57 Pán je můj úděl. Takto jsem slíbil:
že tvoje slovo uchovám provždy.

– 58 Jen po tvé milosti ze srdce toužím,
smiluj se nade mnou dle svého slibu.

– 59 Přemýšlím o cestách, po kterých kráčím,
řídím své nohy k tvým přikázáním.

– 60 Chvatně se snažím a nechci váhat,
abych tvé předpisy zachovával.

– 61 I když mě do léček lapají hříšní,
já na tvůj zákon nezapomínám.

– 62 V půlnoci vstávám, abych tě chválil
za tvoje spravedlivé soudy.

– 63 Jsem přítel všech, kdo mají tě v úctě,
všech, kdo dbají tvých nařízení.

– 64 Země je plna tvé milosti, Pane,
nauč mě tomu, cos ustanovil.

– 65 Dobře jsi činil sluhovi svému,
právě tak, Pane, jak jsi to řekl.

– 66 Jen ty mě moudrému vědění nauč,
neboť tvým příkazům důvěřuji.

– 67 Než jsem byl pokořen, leckdy jsem bloudil,
nyní tvých předpisů věrně se držím.

– 68 Dobrý jsi, Pane, a dobro konáš,
vyuč mě ve svých ustanoveních.

– 69 Pyšní mě prolhaně obviňují,
já jen tvých soudů si upřímně hledím.

– 70 Srdce jak v tuku jim otupělo,
já jen z tvých zákonů vroucně se těším.

– 71 Že jsem byl pokořen, bylo mi k dobru,
abych se učil tvým přikázáním.

– 72 Výrok tvých úst mi je milejší mnohem
nežli tisíce v zlatě a stříbře.

– 73 Rukama tvýma jsem stvořen a ztvárněn,
osvěť mě, jak se tvým příkazům učit.

– 74 Ti, kdo tě ctí, na mne pohlédnou rádi
za to, že spoléhám na tvoje slovo.

– 75 Vím, že tvé soudy, Pane, jsou správné,
že jsi mě pokořil podle práva.

– 76 útěchou buď mi tvé milosrdenství,
jak jsi je svému sluhovi slíbil.

– 77 Ať mi tvá slitovnost udělí život,
neboť tvůj zákon mě oblažuje.

– 78 Hanba buď pyšným, že křivě mě tisknou,
já však jen o tvých úradcích hloubám.

– 79 Ať se obrátí ke mně tví věrní,
ti, kdo dbají tvých přikázání.

– 80 Utvrď mé srdce v svých ustanoveních,
abych nedošel zahanbení!

– 81 Po tvé pomoci prahne má duše;
důvěru mám a doufám v tvé slovo.

– 82 Po tvém výroku dychtí mé oči:
kdy mi dáš svoji útěchu, Pane?

– 83 Jsem už jak měch, co byl vysušen kouřem,
předpisů tvých však nezapomínám.

– 84 Kolik dnů tvému sluhovi zbývá?
Kdy budeš soudit mé utlačitele?

– 85 úkladně jámy kopou mi zpupní,
ti, co se neřídí zákony tvými.

– 86 Příkazy tvé jsou pravda sama;
oni mě stíhají lží, proto pomoz!

– 87 Málem mě na zemi zahubili,
já však se držím tvých přikázání.

– 88 Podle své milosti ponech mi život,
svědectví úst tvých zachovám věrně.

– 89 Navěky stálé je, Pane, tvé slovo,
na nebi zůstává, nezměnitelné.

– 90 Od rodu k rodu tvoje věrnost,
zemi jsi založil, a ona trvá.

– 91 Obojí trvá podle tvé vůle,
neboť vše stvořené tobě slouží.

– 92 Kdyby mi radostí nebyl tvůj zákon,
ve své bídě bych dávno byl zašel.

– 93 Nikdy tvých příkazů nezapomenu,
neboť v nich jsi mi daroval život.

– 94 Já jsem tvůj, a proto mě zachraň,
neboť mám v mysli tvá ustanovení.

– 95 Číhají bezbožní, zhubit mě chtějí,
já však jsem dbalý tvých přikázání.

– 96 Poznal jsem meze všech dokonalostí,
pouze tvé soudy jsou neomezené.

– 97 Ach, jak tvůj zákon miluji vroucně!
Po celý den já přemítám o něm.

– 98 Moudřejším, než jsou mí nepřátelé,
činí mě vůle tvá, stále je se mnou.

– 99 Rozumem předčím své učitele,
protože o tvých výrocích hloubám.

– 100 Rozvážnosti mám víc nežli starci,
neboť plním tvá přikázání.

– 101 Od špatných cest já zdržuji nohy,
abych tvé slovo vždy zachovával.

– 102 Neuhýbám před tvými soudy,
protože tys mi dal poučení.

– 103 Jak mi tvé příkazy na patře sládnou,
víc nežli med mi chutnají v ústech!

– 104 Zmoudřel jsem tvými rozhodnutími,
odpor mám ke každé nepravé cestě.

– 105 Mým krokům svítilnou je tvé slovo,
ono mi cestu osvětluje.

– 106 Dal jsem přísahu, také ji plním,
dbát všech tvých správných rozhodnutí.

– 107 Těžce svou bídou jsem sužován, Pane,
dle svého slova mi zachovej život!

– 108 Sliby mých úst, Pane, laskavě přijmi,
pouč mě o svých rozhodnutích.

– 109 Stále můj život je ohrožen zkázou,
já na tvůj zákon však nezapomínám.

– 110 Ať na mne bezbožní nástrahy líčí,
z cesty tvých příkazů nezabloudím.

– 111 Svědectví tvá jsou mým dědictvím provždy,
neboť jsou radostí mého srdce.

– 112 Srdce jsem přiměl tvé zásady plnit;
v tom je odměna na věčné časy.

– 113 Odpor mám k lidem vrtkavé mysli,
zato však v lásce mám tvůj zákon.

– 114 Ty jsi má ochrana, ty jsi mi štítem,
s důvěrou spoléhám na tvé slovo.

– 115 Odstupte ode mne, zlovolníci,
zachovám příkazy svého Boha!

– 116 Stůj při mně dle svého slibu, ať žiji,
nedopusť, abych se v naději zklamal!

– 117 Dej mi svou pomoc, a zachráněn budu,
rád se chci držet tvých přikázání.

– 118 Zavrhneš ty, kdo tvé vůli se příčí,
neboť jsou ve svém smýšlení lživí.

– 119 Všichni, kdo hřeší, jsou pro tebe struskou,
proto tvé předpisy já mám v lásce.

– 120 Bázní před tebou trne mé tělo,
v úctě se chvěji před tvými soudy.

– 121 Konám jen právo a spravedlnost,
nenech mě napospas utlačitelům!

– 122 Zaruč se za svého služebníka,
aby mě pyšní neutiskli!

– 123 Po tvé pomoci dychtí mé oči,
po tvém příslibu spravedlivém.

– 124 Milostiv buď svému služebníku,
pouč mě ve svých ustanoveních.

– 125 Jsem tvůj služebník, proto mě osvěť,
abych tvé výroky pochopil správně.

– 126 Nastala chvíle k zásahu Páně:
neboť tvůj zákon porušili!

– 127 Proto mám v lásce tvá přikázání
nad zlatou rudu i nad zlato ryzí.

&ndas
; 128 Vedu si podle tvých nařízení,
nepravé cesty nenávidím.

– 129 Příkazy tvé jsou podivuhodné,
proto má duše je zachovává.

– 130 Zjevení tvých slov osvěcuje,
vede i prosté k porozumění.

– 131 Otvírám ústa, po dechu lapám,
jak prahnu po tvých ustanoveních.

– 132 Obrať se ke mně, milostiv buď mi
jak těm, kdo v lásce mají tvé jméno.

– 133 Podle svých výroků veď moje kroky,
ať nemá nepravost nade mnou vládu.

– 134 Z lidského útisku vysvoboď
ě,
budu dbát věrně tvých nařízení.

– 135 Zjev jasnou tvář svému služebníku,
nauč mě, Pane, svým přikázáním!

– 136 Potoky slz mi z očí kanou
nad těmi, kteří ruší tvůj zákon.

– 137 Ty, Pane, ty jsi spravedlivý,
správná jsou tvoje rozhodnutí.

– 138 Právem jsi dal svá přikázání,
mocně, pevně a spravedlivě.

– 139 Sžírá mě hněv k mým nepřátelům,
že na tvá slova zapomněli.

– 140 Věrně se osvědčil tvůj výrok,
proto tvůj služebník má jej v lásce.

– 141 Jsem jen malý a opovržený,
příkazů tvých však nezapomínám.

– 142 Věčně je v právu tvá spravedlnost
a tvůj zákon je pravdivý provždy.

– 143 I když mě postihly útlak a tíseň,
přesto se těším z tvých ustanovení.

– 144 Předpisy tvé jsou navěky správné,
dej, ať je chápu, a já budu žíti.

– 145 Ze srdce volám: vyslyš mě, Pane,
poslušen budu tvých přikázání!

– 146 Volám k tobě, chraň mě a zachraň,
budu tvé příkazy poctivě plnit.

– 147 S úsvitem přicházím, o pomoc prosím,
s důvěrou spoléhám na tvé slovo.

– 148 Oči mé bdí už před noční hlídkou,
hloubat chci o tvém rozhodnutí.

– 149 Slyš můj hlas ve svém milosrdenství,
uděl mi život podle své vůle!

– 150 Blíží se ti, kdo mi úklady strojí,
vzdáleni přitom zákonu tvému.

– 151 Zato však ty jsi mi nablízku, Pane,
věrně platí tvá ustanovení.

– 152 Z výroků tvých už dávno jsem poznal,
že jsi je stanovil na všechny věky.

– 153 Hleď na mou tíseň a vysvoboď mě,
že na tvůj zákon jsem nezapomněl.

– 154 Mé pře se ujmi a z bídy mě vykup,
dle svého výroku život mi uděl.

– 155 Daleko k záchraně mívají hříšní,
neboť k tvým příkazům neberou ohled.

– 156 Hojné je, Pane, tvé slitování,
podle svých úradků daruj mi život.

– 157 Pronásledují a souží mě mnozí,
já od tvých předpisů neupouštím.

– 158 S odporem pohlížím na věrolomné,
protože nedbají na tvoje slova.

– 159 Hle, jak mám v lásce tvá přikázání,
Pane, v své milosti daruj mi život!

– 160 Podstatou tvého slova je stálost,
každý tvůj pravdivý soud je věčný.

– 161 Pro nic mě knížata pronásledují,
v srdci mám bázeň jen před tvými slovy.

– 162 Z výroku tvého se raduji více
než ten, kdo získal bohatou kořist.

– 163 Ke lži mám nenávist, oškliví se mi,
zato však miluji tvůj zákon.

– 164 Sedmkrát za den ti chvály zpívám
za tvoje spravedlivé soudy.

– 165 S těmi, kdo milují tvůj zákon,
hojný je pokoj, jsou bezpečni před zlem.

– 166 S nadějí čekám, Pane, tvou pomoc,
bedlivě plním tvá přikázání.

– 167 Má duše střeží tvá ustanovení
a já je miluji z celého srdce.

– 168 Dbám na tvé předpisy, nařízení,
všechny mé cesty jsou před tebou zjevné.

– 169 Kéž k tobě dojde mé volání, Pane,
pouč mě podle svého slova!

– 170 Kéž k tobě dospěje má prosba,
vysvoboď mě podle svých slibů!

– 171 Rty mé ať hýří chvalozpěvem,
žes mi dal poznat svá ustanovení!

– 172 Jazyk ať zpívá chválu tvých slibů,
neboť tvé příkazy všechny jsou správné.

– 173 Kéž se tvá ruka k mé pomoci vztáhne,
že jsem si zvolil tvá přikázání!

– 174 Dychtím po tvojí pomoci, Pane,
pro mne tvůj zákon je potěšením.

– 175 Oživ mou duši, ať může tě chválit;
kéž mě v tom sílí tvá rozhodnutí!

= 176 Bloudím jako ta ztracená ovce,†
sám hledej svého služebníka,
pamětliv byl jsem tvých přikázání.