Žalm 105

Zpíváme, Pane, o divech tvé lásky.

– 1 Slavte Pána, ctěte jeho jméno,
zjevte jeho díla národům!

– 2 Zpívejte mu, na strunách mu hrejte,
všechny jeho divy hlásejte!

– 3 Honoste se jeho svatým jménem!
Ať se radují, kdo Pána ctí!

– 4 Dbejte o Pána a jeho sílu,
stále hledejte jen jeho tvář!

– 5 Vzpomeňte si na divy, jež konal,
znamení a soudy z jeho úst,

– 6 rode jeho sluhy Abrahama,
děti vyvolence Jákoba!

– 7 Jenom on, jen Pán je naším Bohem,
jeho soudy přes veškerou zem.

– 8 On je provždy pamětliv své smlouvy
– pro sta pokolení dal svůj slib -,

– 9 smlouvy uzavřené s Abrahamem,
přísahy, co Izákovi dal.

– 10 Zákonem ji určil pro Jákoba,
věčnou smlouvou pro Izraele.

– 11 Řekl: „Dám ti kananejskou zemi
za určený úděl dědičný.“

– 12 Že jich počtem bylo dosud málo,
maloučko, a hosty byli tam

– 13 – od národa k národu se táhli,
z jedné říše mezi jiný lid -,

– 14 nedovolil nikomu je tisknout,
mnohé krále ztrestal kvůli nim:

– 15 „Nedotknete se mých pomazaných,
neublížíte mým prorokům!“

– 16 Když na zem svolal hladomor,
odňal jí všechen živný chléb,

– 17 jednoho poslal před nimi:
Josef byl prodán v otroctví.

– 18 Nohy mu pouty svázali,
sevřeli hrdlo do želez,

– 19 až jeho slovo splněno
a výrok Páně potvrzen.

– 20 Tu králi vnukl pustit jej:
pán národů mu volnost dal.

– 21 K řízení svěřil mu svůj dům
a do správy svůj majetek.

– 22 Dle svého měl vést knížata
a rádce učit moudrosti.

– 23 I přišel do Egypta Izrael,
byl Jákob hostem v zemi Chámově.

– 24 A v ní Pán mocně rozmnožil svůj lid,
až ten byl silnější než domácí.

– 25 V těch vzbudil proti svému lidu zášť,
zákeřnost proti služebníkům svým.

– 26 Pak poslal svého sluhu Mojžíše
a árona, jejž sám si vyvolil.

– 27 Činili jeho divy v Egyptě,
znamení mocná v zemi Chámově:

– 28 Sám seslal temnoty, a bylo tma;
oni však jeho slov dbát nechtěli.

– 29 Proměnil tedy jejich vody v krev
a ryby v nich jim nechal pohynout.

– 30 Celá zem hemžila se žábami,
až do královských komnat nalezly.

– 31 Přikázal – přiletěly roje much,
přeplněn komáry byl každý kout.

– 32 Namísto deště seslal příval krup,
po celé zemi blesky planuly.

– 33 Vinice, fíkovníky potloukl,
zporážel stromy v jejich krajinách.

– 34 Přikázal – vpadly mraky kobylek
a nespočetné spousty sarančí.

– 35 Zničily v zemi všechno zelené,
zničili vše, co pole zrodila.

– 36 Zahubil jim vše prvorozené,
prvotiny všech jejich plodných sil.

– 37 Se zlatem, stříbrem lid svůj vyvedl,
a v jejich kmenech nikdo nestonal.

– 38 Egypt byl jejich odchodu jen rád,
neboť mu byli leda pro postrach.

– 39 I zaclonil je hustým oblakem
a plamenem jim svítil za noci.

– 40 Žebrali na něm – dal jim křepelky,
nebeským chlebem sytil lačnící.

– 41 Rozrazil skálu – voda vytryskla
a proudem rozlila se do pouště.

– 42 Neboť měl v paměti svůj svatý slib,
jak ho dal kdysi Abrahamovi.

– 43 Vyvedl národ, jenž se radoval,
své vyvolené, kteří jásali.

– 44 A daroval jim kraje pohanů,
majetku národů se zmocnili,

– 45 aby pak žili v jeho zákoně,
zachovávali jeho příkazy.