Žalm 102

Před tebou, Pane, spočineme.

– 2 Pane, vyslyš moje prosby,
kéž tě dosáhne můj hlas!

– 3 Svoji tvář mi neukrývej
v dnešní strastiplný den,
– nakloň ke mně sluch v čas nouze,
pospěš na mé volání!

– 4 Mé dny jako dým se tratí,
v kostech spaluje mě žár,

– 5 srdce schne jak zprahlá tráva,
zapomínám už i jíst.

– 6 Samým sténáním a nářkem
už jen kost a kůže jsem,

– 7 podobám se ptáku v poušti,
jsem jak sýček v sutinách,

– 8 chřadnu, naříkám jak ptáče
osiřelé na střeše.

– 9 Stále běsní nepřátelé,
tupí mě a klnou mi.

– 10 Popel jídám jako chleba,
piju s nápojem svůj pláč

– 11 pro tvůj hněv a rozhorlení:
zdvihls mě – a svrhl zpět!

– 12 Mé dny jsou stín klesající,
sám jak tráva uvadám.

– 13 Avšak ty, Pane, trváš věčně,
tvé jméno z rodu do rodu.

– 14 Vstaň, ustrň se zas nad Siónem,
nadešel k slitování čas.

– 15 Milují jej tví služebníci,
pláčí nad jeho zřícením.

– 16 Národy budou ctít tvé jméno,
tvou slávu všichni králové,

– 17 až zbuduje Pán Sión znova,
zjeví se ve své nádheře,

– 18 až k prosbě bezmocných se skloní,
nezhrdne jejich modlitbou.

– 19 Tak budiž psáno pro budoucí,
ať příští národ Pána ctí!

– 20 Neboť Pán shlédl ze svatyně,
on z nebe na zem popatřil,

– 21 zajatců vzdechy aby slyšel,
zachránil ty, jimž hrozí smrt,

– 22 k cti tvého jména na Sióně,
k tvé chvále v Jeruzalémě,

– 23 až národy a celé říše
se k službě Páně shromáždí.

– 24 Cestou ochabla má síla,
dej mi znát těch pár mých dní,

– 25 z půlky jich mě neodváděj!
Věky věků je tvých let!

– 26 Dávno založil jsi zemi,
nebesa jsou dílem tvým:

– 27 pominou – ty budeš dále;
rozpadnou se jako šat –
– změníš je, jak šat se mění,
28 roků tvých je bez konce.

– 29 Pak synové tvých služebníků
přebývat budou v bezpečí
– a jejich potomstvo i nadál
před tvojí tváří potrvá.