Žalm 74

Neponech, Pane, chudé své v zapomenutí.

– 1 Proč, Bože, jsi nás už zavrhl navždy?
Proč k ovcím tvé pastvy plane tvůj hněv?

= 2 Buď pamětliv obce, již získal sis kdysi,†
kmene, jejž vykoupils, aby ti patřil,
své hory Sión, kde sídlo jsi měl.

– 3 Zamiř své kroky k pradávným troskám,
v tvé svatyni nepřítel zpustošil vše.

– 4 Ryk nepřátel hučel v tvé přesvaté síni,
svá znamení vztyčili uprostřed ní.

– 5 Řádili tak jako ten, kdo si v houští
sekyrou chvojí nasekat jde,

– 6 veškeré dřevěné dílo a řezby
tříštili mlatem a sekyrou.

– 7 Sžehli tvou svatyni, znesvětili
stan tvého jména až do základů.

– 8 Řekli si: „Zničme jim po celé zemi
svatyně Boží a vypalme je!“

– 9 Jsme bez svých znamení, proroka není
a nikdo z nás neví, jak dlouho ještě …

– 10 Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat?
Navždy smí nepřítel tupit tvé jméno?

– 11 Proč od nás odtahuješ svou ruku,
necháváš v klíně svou pravici?

– 12 Vždyť ty jsi od věků, Pane, mým králem,
jenž skutky spásy na zemi koná.

– 13 Ty svou mocí rozdělil jsi moře,
dračí lebky ve vodách jsi zdrtil.

– 14 Leviatanu jsi hlavy tříštil,
žralokům jsi za pokrm jej dával.

– 15 Bystřinám a zřídlům dal jsi trysknout,
vysušil jsi mocné vodní toky.

– 16 Tvůj je den a tvá je noc,
tvým dílem ustálení měsíce i slunce.

– 17 Vymezil jsi všechny zeměpásy,
stvořils letní období a zimní.

– 18 Pomni: tupí tě nepřítel, Pane,
nemoudrý lid tvému jménu se rouhá!

– 19 Duši, jež vzývá tě, nevydej smrti,
chudé své neponech v zapomenutí!

– 20 Do smlouvy pohleď: zem ve všech koutech
plna je stonů a násilných skutků.

– 21 Utisklé nenech v hanbě a haně,
nuzný a slabý ať chválí tvé jméno!

– 22 Povstaň, Pane, své věci se ujmi,
pamatuj, kterak tě uráží blázen!

– 23 Vzpomeň si na křik svých protivníků,
na vřískot těch, kdo na tebe sočí!