Žalm 71

Nezavrhuj mě ve stáří, Pane.

– 1 K tobě se, Pane, utíkám,
nenech mě navždy v zahanbení!

= 2 Podle své spravedlnosti†
vyprosť mě z bídy, vysvoboď mě,
popřej mi sluch a zachraň mne!

= 3 Buď mojí skálou ochrannou,†
mně na pomoc buď pevným hradem –
vždyť jsi má skála, jsi můj hrad!

– 4 Zachraň mě, Pane, z ruky zlých,
ze spárů bezbožného lotra!

– 5 Ty, Pane, jsi má naděje,
od mládí doufám v tebe, Pane.

= 6 Byls při mně v lůně mateřském,†
chráníš mě od matčina klína,
tebe jsem vzýval v každý čas!

– 7 Mnohým jsem učiněný div:
ty jsi mi mocným pomocníkem.

– 8 ústa mám stále plna chval,
po celý den k tvé slávě zpívám.

– 9 Nezavrhuj mě ve stáří,
až ztratím síly, neopusť mě!

– 10 Odpůrci o mně klevetí,
číhají, říkají si svorně:

– 11 „Na něj, když Bůh jej opustil!
Ochránce nemá, chopte se ho!“

– 12 Jen, Bože, nestůj daleko,
můj Bože, na pomoc mi pospěš!

– 13 Potup ty, kdo mě skličují,
zahanbi, kdo mou zkázu chtějí!

– 14 Já však chci doufat v každý čas
a rozhlašovat tvoji chválu.

= 15 Má ústa denně hlásají†
tvou spravedlnost a tvou pomoc,
nelze ji ani dohlédnout.

– 16 Opěvat budu Boží moc,
velebit tvoji dobrotivost.

– 17 Učils mě, Bože, od mládí,
dodnes tvé mocné divy hlásám.

= 18 Neopouštěj mě ve stáří,†
ať, Pane, příštím pokolením
vyprávím o tvém rameni,

– 19 o divech spravedlnosti,
jež, Bože, všechno převyšuje!
– Vykonals věci nesmírné,
kdo by se tobě, Bože, rovnal?

= 20 Dal jsi mi prožít zlého dost,†
a zase k životu mě křísíš,
až z hlubin země pozvedáš.

– 21 Rozhojni moji důstojnost
a zase s útěchou stůj při mně!

– 22 S harfou tě budu velebit,
tvou věrnost opěvat, můj Bože,
– a hráti na své citeře
k tvé chvále, Svatý Izraele!

= 23 Ať zajásají moje rty,†
až tobě budu hrát a zpívat!
Ať zachráněná duše jásá!

– 24 Ať i můj jazyk celý den
velebí tvoji spravedlnost,
– žes potupil a zahanbil
ty, kteří hledají mou zkázu.