Žalm 49

Shromažďujte si poklady v nebi.

– 2 Poslechněte si, všechny národy,
poslyšte všichni, co jich země nosí,

– 3 vy lidé prostí i vy vznešení,
vy bohatí tak právě jako chudí!

– 4 Ať moudře teď má ústa promluví,
jde o poznání z úvah mého srdce.

– 5 Sám poslechnu si moudrou průpověď,
za zvuků lyry zjevím svoji tajnost.

– 6 Proč bych se bál i v nepříznivých dnech,
kdy zloba nepřátel mě obklopuje?

– 7 Spoléhají se na své bohatství,
hojností pokladů se vychloubají.

– 8 Vždyť nikdo si svůj život nekoupí,
za sebe Bohu výkup nezaplatí,

– 9 je příliš velká cena za život
a nikdy se jí nikdo nedoplatí,

– 10 tak aby mohl dál a navždy žít
a nikdy nepohlédl do tmy hrobu.

– 11 Vidíme totiž moudré umírat,
stejně jak hyne hlupák nebo blázen.

– 12 Navždy jen hrob je jejich domovem,
příbytkem pro veškerá pokolení.
– I když jim celé kraje patřily:
všechno, co měli, nechají zde jiným.

– 13 Tak člověk ve svém lesku nevidí,
že je jak zvěř, již vedou na porážku.

– 14 Toť cesta těch, kdo v sebe věřili,
los těch, kdo hojností se vychloubali.

– 15 Jsou jako stádo, které pase smrt,
a tak se propadají do podsvětí.
– Kráčejí rovnou cestou do hrobu,
tvář jejich zetlí, podsvětí je zhltí.

– 16 Zatímco Bůh můj život vykoupí,
on z moci podsvětí mě jistě vyrve.

– 17 Nermuť se, jestli někdo bohatne
a rozmnožuje vážnost svého domu.

– 18 Zemře a nic si s sebou nevezme,
tu nádheru si pod zem neodnese.

– 19 Ať zaživa se šťastně vychloubá:
„Chválit tě budou, jak ses tu měl dobře,“

– 20 nakonec vejde do řad otců svých,
co navěky už neuvidí světlo.

– 21 Tak člověk ve svém lesku nevidí,
že je jak zvěř, již vedou na porážku.